Ivana Pecháčková

redakce
03. Květen 2019

Ivana Pecháčková vystudovala ekonomii a pár let vyvážela do zahraničí čerpadla. Během mateřské si přivydělávala odbornými překlady a přes ně se dostala k literatuře a k podnikání v oboru, který jí otevřel cestu dokonce až do Číny. Knížky, které vydává její knižní nakladatelství Meander, jsou totiž výjimečné.

Otázka
Do vydávání knih jste se pustila poté, co jste vystudovala ekonomii a pracovala jako „čerpadlářka. Co vás k tomu vedlo?
Odpověď
Psaní mě vždy bavilo. Ráda bych studovala literaturu, jazyky nebo novinařinu, ale na filosofickou fakultu bych se z kádrových důvodů stejně nedostala. Dokonce i na VŠE mě tenkrát vzali až po xtém odvolání. Ale i tak si mě literatura našla. Začalo to překladem odborného slovníku, později jsem se pustila do překladu krásné literatury a odtud už to byl jen kousek k mé nynější profesi nakladatelky. Až poté, co jsem napsala a vydala svoje první dvě knížky, jsem se rozhodla, že začnu vydávat i knížky jiných autorů.
Otázka
Jste nakladatelka, překladatelka, spisovatelka. Která z těchto tří rolí vám sedí nejvíc, kde je vaše nejsilnější parketa?
Odpověď
Nedávno jsem počítala všechny své profese, v nakladatelství musím dělat prakticky všechno. Spočítala jsem to skoro na třicet profesí – editor, závozník, skladník, technický redaktor, překladatel, tlumočník, organizátor, manažer, účetní…

Úplně nejvíc mě ale baví překládat, samozřejmě taky psát a pak nakladatelovat. A úplně nejmíň mě baví shánět peníze, aby knihy mohly vyjít, bez toho to prostě nejde. Zkoušela jsem na fundraising někoho sehnat. Ovšem shánět peníze – to hned tak někdo neumí.
Otázka
Měla jste někdy chuť své podnikání zabalit a říct si a dost?
Odpověď
Měla. Když si řeknete, že bych mohla nakladatelství výhodně prodat a mít čas na překlady a začít opět víc psát. Mám rozpracovaný jeden rukopis a dva scénáře, nemám na ně ale pořád čas.
Otázka
Jak se na nakladatelství tvářila rodina?
Odpověď
Blbé to bylo hlavně v době, když jsem vycucávala rodinný rozpočet, abych na konci roku vyúčtovala granty. Ale nějak jsme to ustáli a mám z jejich strany pochopení. Hlavně proto, že jsou stejně „postižení“ jako já a milují knihy. Máme jich tolik, že už jsou i ve sklepě.
Otázka
V době, kdy jste zakládala Meander, jste měla dvě malé děti. Byly právě ony prvními čtenáři, na kterých jste si ověřovala, zda dané tituly u dětí vůbec fungují?
Odpověď
Ano, přesně tak, na Emmě i Jeníkovi v jesličkách a školce, taky na dětech našich známých jsem účinek knih samozřejmě zkoumala. Hlavně ten hravý Adventní kalendář, dodnes na to ve školce ve Vršovicích vzpomínají… A co víc, na dceři tohle moje literární experimentování zanechalo následky, protože i ona se později s velkou chutí pustila do vlastního psaní. Kromě Holuba Kolumba, který vyšel v našem nakladatelství a napřesrok vyjde i v polštině a my ho dotiskneme, vydalo nakladatelství Paseka její druhý úspěšný titul: Hvězdy pražské ZOO.
Otázka
Co všechno jste Meandru, své lásce, obětovala?
Odpověď
Spoustu času. Když nesedím u počítače, jsem v ateliéru u výtvarníka, a někdy je taky potřeba jet ve tři ráno do tiskárny. Manžel si mě občas dobírá, že se neoženil s nakladatelstvím, a jestli by aspoň někdy nemohla být teplá večeře. Taky to stojí dost peněz. Spolužáci z ekonomky se asi diví, když mě vidí v osmnáct let starém autě, stejně jako moje máma, která se nás ptá, proč si nekoupíme nový nábytek. Jenže my ty peníze prostě radši utratíme za knihy nebo obraz.
Otázka
Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Odpověď
Tak především práce s rukopisy – je velmi zábavné redigovat psaní jiných literátů, vžít se do jejich světa a stylu psaní. Baví mě odjakživa umění, artové knížky, což obnáší pracovat s výtvarníky, vést si je, kam myslím, že je třeba, ale uvést bych spíš měla nejprve autory textů. Nakladatelování je velmi tvůrčí práce, která mě uspokojuje. Na knížkách, než je vydám, pracuji fakt hodně, abych s nimi byla opravdu spokojená, aby čtenáři byli spokojení.
Otázka
Máte nebo měla jste nějaký snový projekt, který se z finančních nebo i jiných důvodů nepodařilo zrealizovat?
Odpověď
Mně se asi bohudíky podařilo úplně všechno. Roky jsem si přála mít vlastní knihkupectví a teď už ho v Praze, na nádherném místě kousek od Vltavy pod Vyšehradem, máme. Přála jsem si zorganizovat velký mezinárodní literární festival, kde dětem budeme představovat ty nejlepší tituly, které v daném roce vyšly, a letos chystám již 10. ročník největšího pražského literárního festivalu pro malé čtenáře, který je součástí projektu UNESCO Praha, město literatury, Děti, čtete?
Otázka
Mají nakladatelé v létě prázdniny? Co plánujete na léto?
Odpověď
Jej, to bohužel nemají! Prázdniny strávíme nad našimi dalšími rozpracovanými tituly – stále jejich mezi 25-30 v různém stádiu rozepsanosti, redakce nebo ilustrování, byť si je někdy můžeme vzít na deku k vodě nebo na podvečerní terasu pod lesem. Konkrétně já se chystám dopracovat dalších 5-7 knížek z nové edice biblických vyprávění manamana a také udělat konečnou redakci našich podzimních novinek Vlasy se vrací a Maja a Kim od mladých talentovaných autorů s opravdu bezbřehou fantazií. A také chci přepsat jeden starý scénář k filmu, o nějž projevil zájem jeden dobrý režisér. Každé prázdniny jezdím také pomáhat někam co dobrovolník, takže i letos se vypravím někam přiložit ruku k dílu. Naše rodina čte všude, kde se dá, loni na Maltě jsme s dcerou Emmou a mámou četly slavný Stendhalův román Červený a černý v novém moderním překladu z Odeonu a byla to opravdu strhující četba, braly jsme si to z ruky. Letos si chceme někam na ostrov vzít podobně tlustý román, je to opravdu zážitek, jímž stojí za to si prázdniny umocnit.
Otázka
Kterou knihu máte právě rozečtenou?
Odpověď
Nesmrtelnou túru do Compostely, kam jsem se také sama dvakrát na pouť vypravila – prvně jsem šla před třemi lety úplně sama ze Saint-Jean-Pied-de-Port přes 800 km a podruhé letos na přelomu roku se skupinou 16 poutníků jsme šli z portugalského Porta podél Atlantiku. Nádherná věc, tahle pouť – každému to doporučuji, nejen křesťanům.
Otázka
Ujít osm set kilometru je určitě náročné. Jak jste se na takový výkon připravovala?
Odpověď
Musím říct, že jsem byla skutečně dobře připravená – jak po fyzické, tak po duchovní stránce. S bosými karmelitány jsem chodila minulý rok na poutě. Šlo se z jejich kláštera ze Slaného například na Říp, Svatou Horu nebo do Staré Boleslavi. Anebo také od kláštera Pražského Jezulátka do Slaného. Vloni jsem také poprvé v životě odjela na pár dní do kláštera na rekolekce. V naší dnešní uspěchané době mi to připadalo natolik užitečné, že jsem ty pobyty ve Slaném u kontemplativního řádu bosých karmelitánů ještě několikrát zopakovala. Začala jsem také víc číst duchovní literaturu, konkrétně i tituly týkající se této pouti do Compostely – například knihu P. Františka Lízny Musím jít dál.