V drsných keňských podmínkách podporují masajské ženy samy sebe pěstováním aloe a odmítají negativní tradice. Reportérka Lush Times, Katie Dancey-Downs, se v Keni setkala s několika ženami a zjistila, jak se jejich životy změnily.
Ženská obřízka je v Keni nezákonná, bohužel se však stále praktikuje a oběťmi jsou stále mladší a mladší dívky, které mají následně z tohoto zákroku trauma po celý život. Obřad probíhá za písní dívek, kterých se týká. V komunitě Twala v oblasti Laikipia se pro muže při této příležitosti vaří z kořenů aloe "pivo" Muratina. Dívky jsou oděny do černých šatů, které se tradičně nosí na obřad mrzačení ženských pohlavních orgánů. V překladu zpívají "Kup mi pero, kup mi knihu, abych mohla čerpat znalosti,“ zpívají. „Nenoste mi žiletku. Nemusím se nechat obřezat.“
Rosemary Nenini je koordinátorkou ženské skupiny v Twale a hybnou silou změn, ke kterým v této komunitě došlo. Sama si obřízkou prošla, měla však štěstí a za manžela dostala muže, který jí umožnil dál se vzdělávat. Setkala se se skupinou žen, které taktéž chtěly změnu a společně se připojily k dalším 5 skupinám, čímž vznikla komunita Twala. Začaly věnovat svůj čas výrobě tradičních masajských korálků a stavbě domů. Twala zahrnuje 32 dívek, které měly být obřezané v raném věku, Rosemary však prosadila, aby k obřízce došlo až po jejich ukončení střední školy. Na škole se dívky setkávaly s různými lidmi a jejich názory se utvářely natolik, že než střední školu dokončily, obřízku odmítaly. Tento příběh ukazuje, jak silné mohou být hlasy kolektivu a jak se mohou komunity navzájem podporovat v boji proti nespravedlnostem.
Rosemary Nenini (vlevo)
Změnu ve společnosti Twala také podnítilo pěstování aloe. V dřívějších dobách se masajští muži živili pastevectvím, zatímco ženy vychovávaly děti a staraly se o domácnost a zvířata. Postupem času však došlo k degradaci půdy, která přinutila lidi přizpůsobit se a zajistit si i jiný způsob živobytí. V této holé, suché krajině se ukázalo pěstování plodin jako obtížné. Ženy z Twaly však dostaly nápad a začaly pěstovat aloe secundiflora a prodávat rostliny mužům, aby si z nich mohli vařit pivo muratina. Rostlina aloe se dokáže vyrovnat s těžkými klimatickými podmínkami v této oblasti, ukázala se tedy jako extrémně výhodnou. Muži nejprve s pěstováním nesouhlasili, nakonec poskytli ženám 40 akrů půdy. Ženy poté navštívil Joseph Lentunyoi, Masajec, který nedaleko založil permakulturní středisko Laikipia Permaculture Center (LPC). Začal je podporovat v pěstování podle principů permakultury, kde se zemědělské praktiky, které fungují v souladu s přírodou, využívají k obnově poškozených ekosystémů. Zanedlouho Joseph přivedl zástupce z Lush a začal se rozvíjet vztah.
Ženy z komunity Twala (a ženy ze tří dalších sousedních komunit) začaly prodávat aloe jak společnosti Lush, tak místním masajským ženám, které z ní vyrábějí mýdlo. Ženy se staly tak úspěšnými, že je masajští muži nyní žádají, aby do své skupiny přijaly jejich manželky.
Změny v Twale ukázaly, jak se kultura proměňuje. Zdejší ženy odmítly určité prvky masajské kultury a zároveň zachovávají tradice, jako je výroba korálků, zpěv a životní styl komunity. „Lidé tradičně nepoužívají chemikálie a ani permakultura nevyužívá chemikálie,“ objasňuje Priscilla, masajská žena, která sem přišla v roce 2014, aby ženám v komunitě Twala předala znalosti o permakultuře. V té době zde byla půda velmi holá a probíhalo odlesňování. V současné době dochází ke konzervaci stromů a do jejich korun se vrátili ptáci. Vyrábí se tu organický kompost. Stojí tu včelí úly, pěstují se byliny a růst vegetace podporují strouhy pro odtok vody. Ženy se na počátku pěstování potýkaly s problémy, které jim působili místní živočichové. Dikobrazi zkonzumovali značné množství, stalo se také, že políčkem prošlo stádo slonů a pošlapalo na více než 100 rostlinek.
Ve stejném regionu, jako je Twala, se nacházejí další tři skupiny žen, které podporuje LPC v pěstování aloe. Nejmladší je skupina Osuguroi (masajský název pro aloe), zde ženy pěstují aloe přibližně rok. Ženy jsou šťastné, že za výdělky mohou například poslat své děti do školy. Také zde se potýkají s problémy, které způsobuje zvěř. Jednou ročně tu prochází velká skupina slonů, kteří aloe plení. Ženy v Twale si poradily pomocí drátěného pletiva, i zdejší skupina chce tento problém vyřešit v souladu s přírodou. Reportérka Lush Times Katie Dancey-Downs ukončuje vyprávění slovy: "Když jsem cestovala do oblasti Laikipia, nečekala jsem, že uvidím přímé spojení mezi aloe a ukončením praktik obřezávání. Ale bez lidí, jako je Rosemary, kteří věci tlačí vpřed, by tyto změny nikdy nenastaly – aloe nealoe. Rosemary by si přála, aby tyto změny přijalo více komunit, a je jasné, že má odhodlání za tímto cílem jít."
