Jeans Story / Retro Blue: příběh podpultovky zvané džíny

Tezera Švecová
14. Leden 2020

První džínovina vznikla stejně jako většina skvělých věcí. Omylem. Vinou špatně provedeného technologického zpracování látky vznikl hrubý materiál, pro který se jen těžko hledalo uplatnění. Nakonec se ale přeci jen našlo – a to jako plachta přes vozy nebo materiál pro stany. 

V módním průmyslu si džínovina budovala své jméno od nejspodnějších příček. Nejdříve totiž sloužila k šití pracovních kalhot během zlaté horečky. Ačkoliv už zlatokopové dávali svým pracovním džínám určitou fazónu v podobě cvočků či poklopců na knoflíky, na zpopularizování si musely ještě nějaký čas počkat. Trend nošení džín se sice šířil rychle, ale největší zásluhu na jejich plnohodnotném prosazení coby módního kousku měl herec James Dean.

Džíny, levisky, denimky nebo zkrátka rifle jsou od padesátých let minulého století módním evergreenem všech generací. O tom, že ne všichni ale mohli tuto ikonu oděvního průmyslu vlastnit, vypráví kniha Jeans Story/Retro Blue od českého spisovatele Michala Petrova.

Konzumní společnost jako taková není žádnou novinkou. I během socialismu existovaly „topky“, po kterých toužil každý. Většina z nich ale pocházela ze Západu a jejich získání bylo velmi složité. Dlouhé fronty, podplácení veksláků nebo smlouvání s překupníky představovalo jenom zlomek toho, co byli lidé ochotni udělat pro džíny z Tuzexu. A když se nepodařilo vysněné modré kalhoty získat, bylo doslova slyšet, jak se mladým lidem bortí jejich sny. O tom všem vypráví na více než tři sta stranách kniha Jeans Story/RetroBlue. 
 

Tak si pojďte s „Příběhem džín“ zavzpomínat, jakou módní revoluci pomáhali rozpoutat naši rodiče a prarodiče. Anebo co všechno jste vy sami dělali pro to, abyste si jednou mohli navléknout ony ikonické modré nohavice. Jednotlivé příběhy napříč socialistickou Evropou v této knize spojuje jediné – touha mít pozadí jako Madonna nebo Bruce Springsteen. Protože jejich pozadí by rozhodně nebylo také pěkné, kdyby nebylo obtažené džínami.